Amy na cestě

Většina z nás by chtěla nejenom obstát, ale i uspět, ať už kvůli sobě samým, nebo kvůli lidem kolem nás. Máme své sny a přání. A také očekávání. Často jsme hodnoceni. Jak rodinou, přáteli, tak samozřejmě i v práci. A doba nám to nijak neusnadňuje. Tlak na výsledky je neúprosný.

Podvědomě cítíme, že nám náš život občas vrací to, jací jsme. Rádi bychom se posunuli, ale často nám nezbývá sil. A do toho se máme ještě rozvíjet? Proč vlastně?

Stejně, jako většina zásadních životních otázek, nemá ani tato jednoznačnou odpověď. Věřím, že každý člověk by měl přijmout aktivní přístup k vlastnímu životu a k lidem kolem sebe. A ten je u každého z nás jiný.

Úvahy o tom, kdo jsme, vedli k tomu, že se “narodila” Amy. Umělá inteligence, která nám pomáhá lépe vidět nás samotné. Vytvořili jsme ji právě tak, aby nám ukázala obě strany mince naší osobnosti. A pak už je to na nás. 

V ten moment lze pracovat na těch částech naší osobnosti, které si rozvoj zaslouží. Už moment, kdy jsme se podívali na své silné i slabé stránky, chtěl odvahu a ocenění. Tím naše cesta začíná. A není to rozhodně běh na krátkou trať. Zároveň není třeba spěchat a chtít vše změnit hned. 

Poznat sám sebe je proces, který vyžaduje otevřenost, odvahu a sebedůvěru. Cesta není linka na mapě, je to soubor otázek a hledání odpovědí. A právě odpovědi dávají našemu životu větší smysl. Amy je tady proto, aby nám pomohla některé odpovědi nalézt anebo nám je připomenout. A to, jak s nimi naložíme, je na nás samotných a lidech kolem nás.