Leader pod lupou

A tým je právě ten lakmusový papírek, který ukazuje na jeho schopnosti vedení. Jde tedy v prvé řadě o vztah. A stejně jako na vztahy, tak ani na leadership univerzální recepty nefungují. Můžeme se opřít o nějaká doporučení, můžeme si vyzkoušet různé techniky. Ale pokud se nebudeme dobře orientovat v nás samých a v lidech našeho týmu, dobrý šéf z nás nikdy nebude. Pokud nebudeme dobře znát svou osobnost, naše schopnosti a tendence, pravděpodobně se nám náš tým vzepře. Základem dobrého stylu vedení je totiž autenticita – důvěryhodnost. 

A to znamená se všemi parametry. S dovednostmi i s chybami. A stejně tak by měl nahlížet na svůj tým. Na pestrost osobností v něm, na jejich schopnosti a individualitu. Pečovat o vztah se svým týmem neznamená být hodný, vstřícný a starostlivý. Zároveň to také neznamená být ten nejlepší ze všech, nejchytřejší a direktivní. Správný šéf o vztah se svým týmem usiluje, buduje ho a pečuje o něj. Jak? Dobrý šéf se ptá. Nepřikazuje a neradí. Pracuje s otázkami a odpověďmi. Určitě ho nepoznáme tak, že nikdy nekřičí nebo že si se všemi bodře tyká. Dobrý šéf zná své lidi i jako lidi. Nejen jako zaměstnance. 

Všichni máme tendenci lamentovat a mudrovat směrem nahoru. Doma na rodiče, ve škole na učitele, v hospodě na politiky a v práci na šéfa. To je přirozené. Každý schopný šéf by si této tendence měl být vědom a měl by být schopen ji unést.

Co týmy ocení nejčastěji? Ať už je osobnost šéfa jakákoliv, nejvíce týmy hodnotí své nadřízené podle jejich postoje mezi nimi a vedením firmy. Pokud mají pocit, že je hájí, že je schopen se jich zastat a usilovat o co nejlepší podmínky, pak je tento šéf v kolektivu oblíben. Dalším důležitým parametrem je schopnost řešení konfliktů jak v procesech, tak mezi lidmi. To, že se šéf rozčílí, ujedou mu nervy, je vnímáno mnohem lépe, než když před konflikty utíká a nechává je svému osudu.