Pojďme se pobavit o motivaci. Kde ji vzít a nekrást?

Motivace. Kde ji vzít a nekrást? Jsou přece situace, kdy přesně víme, co udělat, jak to udělat a proč… A přesto…NIC. Motivace je jako semínko. Většina z nás v sobě nějaké má. A ostatní k němu přijdou v průběhu života. Některé najdeme už v prvních letech života. Při hraní. Když nás něco zaujme, když nás něco začne bavit. Další přijdou od ostatních lidí. Pozorujeme, co dělají, jak to dělají, zkusíme to a možná i začneme soutěžit. Potřebujeme jim ukázat, že na to máme, že jsme třeba lepší. V dospělosti už si semínka vybíráme. Víme, co nás baví, co nás zajímá, v čem vynikáme a co bychom pro sebe chtěli dokázat.

Za každou motivací jako první stojí pocit. K pocitu patří chování a chování tvoří plán. Chci vypěstovat hezkou rostlinku, protože se mi líbí (pocit). Aby hezky rostla, budu ji zalévat (chování). A jednoho dne chci cítit její vůni a radovat se z její krásy (plán). Chci/nechci, líbí/nelíbí, zajímá/nezajímá. Emoce je tedy to pomyslné semínko, které potřebujeme dobře zasadit, abychom mohli pěstovat to, co z něj vyklíčí.

A stejně jako o rostlinku je třeba se starat, tak i o naše dobré emoce je třeba pečovat. Emoce totiž rozhodují o našem chování. V jedné známé pohádce říká sluha králi: „Pokud se na věc jde s nadšením a šturmem, tak se dílo podaří!“ A možná s tím už máme své zkušenosti. 

Vzpomeňme si například na předměty ve škole. Dobré známky jsme snadno získávali z předmětů, které nás bavily a zajímaly. 

Nejčastější zábranou, proč něco neděláme, jsme my sami. Může se stát, že někdy zapomeneme zalévat, někdy zjistíme, že nám rostlinka neroste tak rychle, jak bychom si přáli. Většinou říkáme věty jako „mně se nechce, mě to nebaví, já to nemám rád“. Nebo „Já to neumím, já se toho bojím“.

Proč nechodíme pravidelně na lékařské prohlídky, i když víme, že je to pro nás dobré a měli bychom to dělat? Bojíme se.

Proč se nám do některých obtížných věcí nechce? Abychom se nemuseli stydět za prohru. Proč se nám nechce dělat velký jarní úklid doma? Je to nuda. Proč nepřekonáváme sami sebe? Abychom se necítili provinile, protože jsme neobstáli.

Emoci, která nám brání se nastartovat. Emoci negativní, přes kterou nevidíme možná pozitiva z dobrého výsledku. A tak to raději vzdáme. V ten moment nám pomůže vzpomenout si na náš plán. K plánu opět nastavit správné chování a potřebné emoce se možná objeví. 

To, jakým budeme zahradníkem, rozhodne, jaká květina nám vyroste. Abychom byli motivovaní, musíme pečovat o své emoce, uzpůsobit k nim své chování a hlídat si svůj plán. Někdy, i když jsme o svoji motivační květinu dobře pečovali, nakonec zahyne anebo z ní nevykvete to, co jsme si přáli. Není to přeci ale důvod, proč nezasadit semínko nové a využít i ty špatné zkušenosti k lepšímu výsledku.