Poznej sám sebe, ať víš, co rozvíjet…

Pokud se totiž řekne vzdělání nebo vzdělávání, tak si pravděpodobně každý z nás představí jasně danou školní strukturu. Vzdělávání dané systémem. Vždy se nám asi vybaví instituce, které od nízkého věku ke vzdělávání využíváme. Mateřskou školkou počínaje, vysokou školou konče.

Asi jsme určitými úrovněmi vzdělávání prošli všichni a máme s ním zkušenosti. Je nám jasný způsob hodnocení, orientujeme se v předmětech a požadavcích, které na nás byly kladeny, nebo dnes jsou kladeny na naše děti.

Od určitého věku, právě dle výsledků a dle našich zájmů, začneme mít představu o tom, jakou práci bychom chtěli dělat. Začneme přemýšlet o znalostech, dovednostech a schopnostech, které pro tu práci potřebujeme. Tedy už od útlého věku víme, že k jednotlivým povoláním jsou potřeba znalosti, dovednosti, někde zručnost nebo intelekt.

Jak dospíváme a v praxi se pohybujeme déle, zjišťujeme, že ty encyklopedické znalosti, tzv. tvrdá data, a intelekt nám nemusí stačit. 

Měkké dovednosti jsou dovednosti, se kterým se z určité části rodíme. A máme celý život na to, abychom je nějakým způsobem budovali, rozvíjeli a pracovali na nich. Konkrétní příklad je řeč. Všichni se v určitém věku naučíme mluvit. Ale jen rozvíjením této dovednosti se z nás může stát špičkový rétor, hlasatel nebo motivátor.  

K některým typům rozvoje dojdeme praxí a zkušeností. Ani nám nepřijde, že se vlastně zlepšujeme, že jsme v něčem jistější a některé věci a situace zvládáme lépe. V některých oblastech můžeme zjistit, že nám měkké dovednosti chybí, takže se můžeme vzdělávat na rozvojových kurzech, s pomocí kouče nebo dalších profesionálů. Vybrat si to správné vzdělávání je vždy mravenčí práce. Musíme nejdřív vědět, co chceme rozvíjet a co potřebujeme rozvíjet. A to nám bez vlastního sebepoznání málokdo řekne.