Chceš více času? Počkej!

Je úplně jedno odkud jsme, kolik nám je a třeba jak moc jsme bohatí. Všichni ho potřebujeme. S časem můžeme mnoho dokázat. Když ho nemáme, nezmůžeme nic. Nemůžeme si ho koupit, ani půjčit, ani schovat do zásoby. Nikdo nám ho nemůže vzít, nikdo nedostává víc, či míň. Je to jedno z největších bohatství, co máme. Dokonce i promarnit ho můžeme jenom dnes. Promarnit zítřek budeme moci zase až zítra.

Některé naše dny by se daly rozdělit na okamžiky spěchání a čekání. Možná, že mezi nimi dokonce existuje i přímá úměra. 

Spěcháme do práce – kolona, spěcháme na nákup – fronta, spěcháme k lékaři – skončíme v čekárně. Čekáme na kolegu, se kterým jsme měli domluvenou schůzku. Čekáme na telefonát, na zelenou, na autobus… Je to jako napínavý zápas mezi adrenalinem a nudou. A s úžasem pozorujeme, jak nám utíká jedna z nejcennějších věcí, co máme...

Jedna z nejčastějších vět, které dnes používáme, je: „Nemám čas“. Je to jedna z největších absurdit, kterými se zaklínáme. Vždyť denně máme 24 hodin! Máme celý den na to, abychom se o ně dobře postarali. Abychom si je rozvrhli tak, že nám zbude dost na vlastní zdraví, radost, spokojenost, duševní růst, budování dobré pověsti a načerpání nových sil. Chceme-li s ním přestat bojovat a získat ho na naši stranu, je potřeba se zastavit.